Nepříjemný věci. Věci, který berou energii a jsou k ničemu. Věci, kvůli kterejm jste nešťastný. A nemůžete dělat nic, ačkoliv děláte všechno. Zkoušíte všechny možnosti, co vás napadnou. Jste naštvaný, na sebe, na svět.... Jste smutní, protože to prostě bolí, drží se to jako klíště, a jste bezmocní. Ti zdatnější určitě zkouší postavit se třeba na hlavu. Nebo klidně i na ucho. A výsledek? Nula. Známe to asi všichni, protože takovej život je. Ale co s tím? Nejsme z kamene (což je občas škoda).
Já se snažím oproti svému zarytě pesimistickému přesvědčení na tuto problematiku nahlížet pozitivně. Jsou zkrátka věci, který odejdou jenom časem, protože všechno někdy končí. Nekonečnej je jen vesmír (a víme to stoprocentně, hm?). Takže zákonitě všechno jednou přejde. I tyhle věci, co akorát ztrpčujou život, ať přímo nám/vám nebo okolí (ale co si budem povídat, hlavně nám/vám). Zpět k teorii. Stačí si jenom počkat a prostě žít. Věnovat tu energii jinam a smířit se sám se sebou. S tim, jak se cejtíte, co vás trápí. Všechno zkrátka jednou přejde. Když bude nejhůř, tak až umřeme. Ale i to je nějakejch plus minus 80 let a když odečtete váš věk, číslo se dál snižuje. Navíc je to opravdu pouze v extrémních případech (a většinou ve filmech). Sebevražda je ovšem v této teorii vyloučena! To zase prrrr! I kdyby to čet někdo, kdo má pocit, že je to jediná cesta. Neni. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. Když už na tom světě jsme, tak si to tu aspoň odžijem, ne? V životě jsou i jiný věci, než nepříjemný. Neni to lehký, mít vyhlídku třeba ty desítky let, kdy zkrátka nebude ten život ne růžovej, ale ani třeba bílej. Ale člověk musí věřit. Soustředit se na jiný věci, i když to úplně nejde, když vám neni dobře.
Když je nejhůř, pomáhá mi si říct: Každou vteřinou je ten konec - doplňte libovolnou nepříjemnou situaci - blíž a blíž. Nečekejte, že to bude hned, nechte si ten čas, co máte. Přece jenom je váš.:) Dovolte si párkrát selhat. Brečte, jak často chcete. Vztekejte se. Něco rozbijte (pokud možno něco vašeho a ne cizího). Mluvte o tom. Klidně, lidi to přežijou. A když ne, pište to někam. Pak to klidně rituálně spalte nebo smažte, ale odpouštějte to ven, protože jinak je to daleko horší. Používejte berličky. Nestyďte se za to, jak vám je. Nevzdávejte se svejch hodnot a pokuste se nezatrpknout. Což je asi nejtěžší úkol, ale výsledek by moh bejt docela fajn, nemyslíte? Něco holt nejde na povel a hned. Ale časem, časem to půjde.
Keep the faith.
PS: Teorii jsem začala budovat teprve asi před rokem, takže nemohu spolehlivě zdokumentovat její naprostou účinnost a nemůžu tvrdit, že mě osobně dovedla, kam měla. Leč alespoň se snažim, i když to ještě nezvládám na 100% a na ten svůj konec stále čekám.:)
Bude líp!
